Radovat se ze života je možné i navzdory velkým zdravotním omezením. Své o tom ví i paní Lenka, která je po několika operacích, ale stále neztrácí úsměv z tváře a smysl pro humor. K poslední operaci se smíchem dodává: „Operace se zdařila, pacient málem umřel.“
I po všech zákrocích a operacích si však paní Lenka zvládne doma udělat vše sama. Uklidí si, uvaří a když si potřebuje odpočinout, posedí si na zahrádce mezi stromy a květinami. Často se navštěvuje s přáteli, s nimiž i chodí do kostela na nedělní bohoslužby, po nichž zpravidla chodí na kafíčko a něco dobrého k zakousnutí. Střídají se v pečení, paní Lenka nejraději peče kynuté buchty a tažený babiččin štrůdl, který je její specialitou.
Jelikož má paní Lenka rodinu v jiném městě, doporučila jí jedna z kamarádek SOS tlačítko Anděla Strážného, aby si v případě pádu či krizové situace mohla zavolat okamžitou pomoc. A tak jsme tady, sedíme s paní Lenkou a povídáme si, jak je s dnes již zřízenou službou spokojená. Čas plyne, jak tomu při milých setkáních bývá a dozvídáme se nejen to, že si paní Lenka na naši službu velmi zvykla a je za ni opravdu ráda, ale také nám vypráví o sobě a svém životě a my nasloucháme jejímu životnímu příběhu.
Paní Lenka vystudovala učitelství a celý život byla učitelkou 1. stupně základní školy. Jako učitelka byla přísná a chtěla mít pořádek a klid ve třídách, ale i přesto ji děti měly rády. Dle svých slov vždy nejvíce trpěla na takové ty „obyčejné děti“ nebo ty, co se špatně učily a těm se pak více věnovala. Měla prostě ráda rošťáky. Když své bývalé studenty potká nyní ve městě, vždy se s ní rádi přijdou pozdravit a někteří ji dokonce i navštěvují.
Sama o sobě v legraci říká, že je předválečný materiál. Pochází z Českého ráje, z města Kopidlno, kde vyrůstala s rodiči a starší sestrou. Zde si hrávala na místním hřbitově s mladým panem Zdeňkem Svěrákem, jehož rodina byla jejich sousedy (onen hřbitov popisuje pan Svěrák ve své knize Po strništi bos). Na pracovní umístění se přestěhovala do severních Čech – do Máchova kraje. Zde založila rodinu se svým mužem a žije zde doposud. Roky je již vdovou, ale syn s vnuky ji jezdí navštěvovat a denně si volají. Se svou starší sestrou, která žije v Českém ráji, je také v častém kontaktu. Rády si volají, povídají o všem možném a každý měsíc se navštěvují.
Paní Lenka je člověk, který potřebuje společnost, a proto je i členkou několika sdružení (např. Roska), tudíž se prý vůbec nenudí. Snaží se také stále rehabilitovat nejen nohy po operacích, ale také ruce. Ty trénuje především pletením a háčkováním. Pro nás a naše kolegy z Anděla Strážného uháčkovala krásná velikonoční vajíčka a upletla pestrobarevné, teplé ponožky.
Dokud to paní Lence zdravotní stav dovolí, chce žít doma. Dívat se na svou krásnou zahrádku a užívat si každé chvilky. A aby to bylo možné co nejdéle, má andělské SOS tlačítko, které jí i její rodině zajišťuje pocit bezpečí a jistoty, že se jí v jakékoliv situaci dostane okamžité pomoci a že už není na nic sama.
(Jména byla na žádost klientky změněna.)
——————————————————–
Paní Lenka je krásným příkladem toho, že životní elán a smysl pro humor mohou být silnými nástroji proti osamělosti a zdravotním obtížím. Její rozhodnutí zůstat doma, kde se cítí nejlépe, a přitom využívat moderní technologie, jako je SOS tlačítko, ukazuje její moudrost a adaptabilitu. Příběh je povzbuzením pro všechny, kdo čelí výzvám, aby se nevzdávali, hledali podporu, a především si uchovávali lásku k životu.
Váš Anděl Strážný
Nenechte si ujít další příběhy a zůstaňte s námi v kontaktu. Stačí se přihlásit k odběru našeho čtvrtletníku na naší webové stránce ZDE. Budete tak pravidelně informováni nejen o vynikajících receptech, ale i o příbězích našich klientů a novinkách z naší organizace.
Sledujte nás i na Instagramu pro další inspirace a obsah podobného typu!
