Pan Miloslav pochází z Bělé pod Bezdězem. Jeho tatínek byl karbaník. V kartách prohrál koně, pole, krávu a nakonec i dům. Nic jiného nezbylo, než bydlet u babičky. I přes nepřízeň osudu vystudoval. Vyučoval německý jazyk a tělocvik. Začínal učit v jednotřídce se 43 dětmi, následně v Zákupech a pak v Mimoni ve zvláštní škole. V roce 1972 se stal ředitelem Domova mládeže v České Lípě, kde působil až do roku 1989, kdy odešel do důchodu.
Pan Miloslav má čtyři děti. Všechny vystudovaly vysokou školu. Je na ně moc pyšný. A jak sám s oblibou s vtipem říká: „všechny děti mám v důchodu. Ježíš, to mám ale starý děti!“. Za svůj život procestoval téměř celou Evropu „znám dobře Řecko a Ukrajinu, ze které pocházela moje žena. Byl jsem i v Norsku. Když vyhraju 200 tisíc korun, řeknu synovi a pojedeme do Ameriky. Je to můj sen.“ Vedle záliby v cestování je dalším obrovským koníčkem pana Miloslava i vedení kronik. Kromě kroniky, kterou vedl pro své žáky, stále pracuje i na kronice svého rodu. Je to obrovská a těžká kniha, která je psána ručně a je doprovázena kreslenými mapkami Bělé pod Bezdězem. Zachycují části Bělé, kde pan Miloslav bydlel. Dokázal nám vyjmenovat všechny sousedy podle popisných čísel.
Velkou zálibou pana Miloslava byl i běh. „Jednoho dne jsem zjistil, že mám 70 kg! To bych mohl mít i 80. Tak to ne! Chci svých 60 kg. A dal jsem se do pravidelného trénování.“ Každý druhý den běhal do Zákup a zpět. Za měsíc naběhal 220 km. Za 30 let tak nasbíral 10,5 tisíce km. O každém dnu si vedl pečlivý zápis. V zápisu bylo uvedeno datum, uběhnutá vzdálenost, stav trasy, tep, váha, počasí.
Účastnil se několika maratonů a závodů. Dvakrát se zúčastnil maratonu v západním Berlíně, dvakrát byl účastníkem slavného závodu v Děvíně, v Košicích, Mezinárodního maratonu míru, Žáčkova memoriálu aj. Vzorem a přítelem pro Miloslava byl Emil Zátopek. Poznali se na vojně. Sloužili spolu půl roku.
Před čtyřmi roky pan Miloslav oslavil devadesátku. Všem 90ti pozvaným poděkoval přednesem Balady o námořníkovi od Jiřího Wolkera. Má předzpěv, pět zpěvů a dozpěv. I my jsme měli tu čest při našem setkání slyšet první zpěv, byl to úžasný zážitek.
Rozloučili jsme se. Pan Miloslav, který používá náš TIPEC, nás vyprovodil se slovy: „ S krabičkou jsem moc spokojený. Mám pocit jistoty. Denně chodím, sice už jen kilometr, ale Anděl Strážný je moje pojistka, že kdyby se mi něco stalo, tak mám zajištěnou pomoc. Cítím se mnohem lépe a už se nebojím, že spadnu a nikdo mi nepomůže. Mám sice dvě hole, ale to víte, v mém věku….“
Balada o námořníkovi – Jiří Wolker
Předzpěv
Bez konců širé moře je,
jde vlna za vlnou,
hrob jedné vlny druhé je
zelenou kolébkou.
Kdo první vlnu vytvořil,
ten stvořil také poslední.
Hlubinou srdce, vichře, zni!
Bůh zůstaň nade mnou!
Napsala: Dana Fialová
