Paní Ivona (92 let) pochází ze severních Čech, kde se narodila a kde také celý svůj život žije. Byla dvakrát vdaná. S prvním mužem měli dceru a syna, vdávala se velmi mladá a když už jí začalo růst bříško, ještě stále byla studentkou ekonomické školy. Její první manžel bohužel zemřel a po jeho ztrátě byla sama dvacet let, než potkala svého druhého muže, lékaře, který byl také vdovec.
Se svým druhým mužem prožila paní Ivona krásné roky. Nejraději jezdili na chalupu do malé obce v Lužických horách, kam za nimi jezdili i jejich známí a přátelé. Seznámili se tam i s panem Miroslavem Antonínem Horníčkem (herec, spisovatel dramatik, režisér, výtvarník), který tam také jezdil na chalupu a paní Ivonu s jejím manželem rád navštěvoval. Paní Ivona vzpomíná, jak pravidelně vařila v remosce houbovou omáčku a pan Horníček hlásil již od zápraží: „Tady to voní, pane doktore!“ A její muž vždy s úsměvem odpovídal: „To víte, já se dobře oženil! My jsme byli ráno na houbách!“. A jelikož pan Horníček jezdil rád do Paříže, tak na oplátku za houbovou omáčku vozil paní Ivoně víno tzv. „Božolé„ (Beaujolais).
Na chalupě krom návštěv svých přátel milovala paní Ivona se svým mužem také noční zkoumání hvězdné oblohy. Díky této své vášni se rozhodli, že si nechají k chalupě přistavět malou hvězdárnu. Nebyl by to ale život, kdyby slunce nevystřídal déšť. Neuběhla dlouhá doba a o tento vysněný kus světa paní Ivona s manželem přišli. Chalupu jim někdo vypálil a z hvězdárny nezůstalo vůbec nic. Manžela paní Ivony to velice zdrtilo, krátce po této události zemřel.
Paní Ivona žije už nějakou dobu sama, navštěvuje ji však její dcera, jezdí za ní každou možnou chvíli. Syn bohužel před lety zemřel, ale jeho dcera, vnučka paní Ivony, za svou babičkou chodí ráda a často. Jak už to bývá, bolestné události mívají vliv na naše zdraví, a to paní Ivony se po úmrtí jejího muže a syna značně zhoršilo. Proto se rozhodla začít využívat služeb naší tísňové péče. SOS tlačítko si pořídila především kvůli detekci pádu.
Paní Ivona vždy moc ráda a hezky malovala a jeden její obraz byl vystaven i na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP). V minulosti stála i ona sama modelem. Doma, v pokoji pro hosty, visí její portrét z roku 1946 od malíře Giržika, který nechali namalovat její rodiče.
Do svých šedesáti let pracovala jako vedoucí bižuterie a doma má jako vzpomínku krásné lustry od maminky. Umění a hudbu miluje, sama hrávala na klavír, dokud jí to její zdravotní stav umožňoval. Také dříve jezdila do ciziny na různé výstavy obrazů, na opery či balet.
Nyní, když má čas a chuť, tak ráda luští sudoku a křížovky nebo chodí s doprovodem na malé procházky. Vždy hezky nalíčená a upravená – i ve svém vysokém věku je to stále velmi šarmantní dáma, která je svým životním příběhem velkou inspirací.
Váš Anděl Strážný
—————————
Nenechte si ujít další příběhy a zůstaňte s námi v kontaktu. Stačí se přihlásit k odběru našeho čtvrtletníku na naší webové stránce ZDE. Budete tak pravidelně informováni nejen o vynikajících receptech, ale i o příbězích našich klientů a novinkách z naší organizace.
Sledujte nás i na Instagramu pro další inspirace a obsah podobného typu!
